Nepatřičné neurčitosti

aneb už i já mám blog...

Již od raného dětství jsem trpěla potřebou všechno sepisovat. Psala jsem si deníček, vlastnila památníček, trápila rodinu kovovým skučením starého psacího stroje a myslím si, že jsem přímo způsobila, že andulka, která sídlila u mě na stole, spáchala rituální sebevraždu skokem z bidýlka.

Důvod této obsesivní poruchy mi není dodnes znám. Vím jen, že miluji vůni papíru, nových i starých knížek, diářů a hrozně moc ráda ořezávám tužky. Proto příchod nových technologií zanesl do mých zažitých postupů mírný chaos. 

Dlouho jsem odolávala moderním vymoženostem. Možná se ukáže, že jsem měla odolávat dál, až mě začnou nenávidět desítky lidí a útočit na mou osobu, protože tu plácám blbosti. I přes toto riziko jsem si založila blog. 

Najdete zde mé postřehy, zážitky a patálie, se kterými se občas potýkám. Vše s nadhledem a pesimismem mně vlastním. 

Tak tedy vítejte!