Jak jsme nespali...zase!

Po příjemně stráveném večeru u vína jsem doufala i v podobné zakončení. Tedy, kopnout do sebe šumák a zalézt do teplé postele. Po vyslechnutí pohádky na téma, které si už nepamatuji, protože jsem byla vážně moc unavená, jsem se začala propadat do slastné a měkké náruče spánku (já vím, je to trochu květnaté, ale vážně moc ráda spím a mohla bych o spánku napsat několikastránkovou esej a kam by se na mě hrabal Karel Hynek). Nicméně jsme velmi rychle byli vyvedeni z omylu. Ronald totiž uspořádal první ročník technoparty RONTech. Účast nebyla moc valná. Stačilo jedno morče a tyčinka na hlodání. V pravidelném rytmu a s ostrou intenzitou dělal takový rachot, že jsem si okamžitě vzpomněla na věčnou klasiku "Jak lvové bijem o mříže". Po několika desítkách probuzení, zoufalých pohledech jeden na druhého, okřikování a házení polštářů, jsme vidinu kvalitního spánku opustili a doufali už jen v to, že ty kruhy pod očima nebudou ráno moc vidět. Ráno jsme se bloudíc po kuchyni srazili u ranní kávy a řekli si jen jedno: "Nenávidíme tě, Ronalde....NENÁVIDÍME TĚ! "