9/10 Patetické blábolení

V pátek byl předposlední kurz. Nesl se vesměs v pozitivním duchu. Po vážení (moje bilance je -5,5 kilogramů) následovalo focení, aby bylo možné udělat srovnání PŘED a PO. Jsme všechny tak hubené, že jednu kolegyni byl dokonce problém zaostřit. Jelikož je to poprvé, co jsem něco takového dokázala a vydržela, mám pocit, že jsem nejchytřejší a nejodhodlanější osoba pod sluncem. Každé kilo je postaveno na jednom základním pilíři, bez kterého bych to asi nezvládla a i když budu trochu patetická, nemůžu si nechat ujít příležitost a všem poděkovat. Hlavně rodičům, realizačnímu týmu a fanouškům :) 

1) Parťák - je to osoba, která to se mnou dala od začátku do konce. Vlastně největší chudák, protože se mnou sdílel to dobré i to zlé, potkalo nás vlastně takové malé manželství. Poslouchal moje kňourání, neustále fňukání, nekončící lamentování. Na druhou stranu ale byl první, kdo věděl, že se něco povedlo a také mi permanentně bral ručník z ruky, když jsem ho chtěla hodit do ringu. Můj anděl strážný s ďábelsky manipulativní taktikou.

2) Sport - myslím, že už je čas přiznat, že nemám ráda sport. Veškerý pohyb je pro mě utrpením. Běhám jen proto, abych vůbec něco dělala, jsem zkrátka líná jako mrcha. Tak, a je to venku. Poslední výběh dopadl téměř tragicky. Zde neplatilo ani pravidlo "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se"...já prostě běžela nezúčastněně. Tuhly mi nohy, zaťaté pěsti bolely a hlavou se honily myšlenky na blízký konec. Konec všeho, nejenom běhu. Musím ale říct, že setrvám. Chci být ten člověk, kterého ráno potkávám při cestě do práce, který každý den vyběhne s nadšením ve svých legínách, s úsměvem na tváři a bez ohledu na počasí. Taková bych chtěla být. Už mám i vymyšlené tričko s nápisem "Je suis jogging!"

3) Motivace - o motivaci jsem už psala několikrát. Je to těžko uchopitelná veličina. Zcela abstraktní a nehmotná. Je nutné stanovit si cíl. Pro mě to bylo pět kilo. Z neexistujících stravovacích návyků jsem vykřesala něco, co dnes lze směle nazvat jídelníčkem. I když, jak jednou řekla moje mamka, z pěti kafí denně není problém přejít k čemukoli lepšímu, protože všechno je lepší. Dlouhých deset týdnů se vyplatilo a já už se chystám ve své mikině velikosti S a v o číslo menších džínách nasednout do toho vítězného kočáru na cestu po bulváru.

4) Chmury - nebylo to vždy ale jen růžové. Během té dlouhé doby jsem několikrát porušila přikázání "Nesežereš". Celková bilance je několik dílků čokolády, dortík a tři panáky pálenky. Vždy jsem se nenáviděla a panicky zpytovala svědomí zužované zdravou stravou. Dělala jsem v těchto chvílích i nestandardní věci - začala jsem běhat, vytvořila si paralelní osobnost, které jsem často jen nadávala, vyhýbala se obloukem pokušením a koupila si morče (které mě mimochodem včera kouslo!). Čekala jsem to ale horší (Machrování tohoto typu nenávidím. Lze to připodobnit spolužákům, kteří před testem vyvolávali, že nic neumí a že dostanou kouli a pak překvapeně zírali na dvakrát podtrženou jednotku).

5) Ten pocit! A pak to přišlo. Konec. Už žádné psaní jídelníčků, už žádné počítaní kalorií, bílkovin, sacharidů, nadávání...Je to zvláštní pocit, že to končí a že už jsem na to jen sama. Že se už nebudeme scházet každý pátek na seance, kdy mluvíme o sulcu, tlačence nebo bavorské klobáse. Už jedu sama za sebe. A cíl? Ten je splněn. Je mi fajn :) 

        PS: Hledám kurz, jak přestat kouřit!